Ahoj!
Zdravíme všechny!
Blíží se naše akce na domácí půdě. Moc se těšíme a zjišťujeme, že mnoho lidí přijede z mnohem větších dálek než jsme čekali. Proto jsme vymysleli San Piego stezku aneb poznej hlavní město našich písní.
Vše začíná na nádraží-tam přijedeš vlakem nebo autem, který můžeš (pokud se chceš projít) nechat zaparkovaný na parkovišti u Alberta.
Jdeme na to.
Stojíš na nádraží čelem k levému východu. Koukneš doleva a i ty víš, kde jsou na nádru lunární znamení.
Pokračuj dál k levému východu a po levé ruce je pamětní deska. Je na ní i jméno František Pilař-to je Márdiho praděda-hrdina písně Samurajské meče. Je to borec , kterej první světovou tmou prošel a v druhý už zůstal.
Po malý chvíli mineš budovu pošty. Pokud hlavní hrdina našich písní- Ýmo Mihai někde pracuje, tak je to tady. V paralelním San Piegu by možná kouřil venku na schodech, tak si ho tam můžeš představit.
Ale ty musíš dál-hned proti poště přes silnici je benzínka. Není to nějaká zásadní benzínka, ale hodí se do celkovýho kontextu tvé procházky. Benzínka je oázou i prokletím všech part našeho typu.
Nemá cenu se zde zdržovat dlouho. Ještě bys třeba dostal chuť na bagetu a pak by ti už nezbyly žádný peníze, protože bagety jsou jen pro rentiéry a miliardáře. Běž furt rovně a za chvíli bude po levé straně pomalovaná zeď. Kdysi za ní stála továrna, který dělala účetnictví Márdiho babička a taky se u té zdi točil kousek klipu na píseň Babička. Ou jé!!!
Na zdi jsou obrázky s dominantami a tradičními akcemi v našem městě. Třeba tam jednou bude i San Piego fest. Ale teď tam ještě není. Pokračuj dál až uvidíš dvě lavičky. Tady si můžeš odpočinout. Už máš tak kilometr za sebou, takže je možný, že už nemůžeš. Hehe.
A jak tak na nich sedíš, tak koukáš na místo, kde kdysi stával chemik, co drží hlavolam v písní Emigrant. Před nedávnem ho přesunuli před univerzitu-tak se určitě hodí víc.
Chemik je pryč stejně jako kino Sirius nebo Jas (tam ještě dorazíš) a ty jdeš dál svou cestou. Projdeš pod lávkou, která vede přes silnici do megaobchodního domu.
Můžeš tam vylézt a naskytne se ti tento pohled. Za torzem nyní rekonstruovaného- menšího legendárního obchodního domu Prior, kterej byl částečně spolknut tím větším, trčí do nebe Interhotel Labe. Svítí na něj slunce v písni Potápěči.
A slunce svítí i v jeho logu.
Tvá stezka je stále rovná a ty pokračuješ až na hlavní křižovatku, kde toho je víc než dost a trolejbusy jezdí pod pavučinou v písni Snídaně z elektřiny.
Stojíš tam a úplně před tebou je tohle. Tady se stal předobraz části refrénu 1982 nejlepší nohy-maminky. Píseň sice pojednává úplně o něčem jiném, ale toto mihnutí vzniklo právě tady, když malý Márdi seděl na tomhle fleku, bylo mu tak šest a odmítal dál chodit s mámou po nákupech v centru města. Tenkrát tu bylo červenobílé zábradlí a velký květináč s rozkvetlou květinou.
Zde (nad tebou a kolem tebe) taky stála legendární synagoga z písně Ester jede pryč. Fašouni místní židy povraždili a komunisti ji zbourali. Historie je plná Takhle nějak vypadala a na fotografii je kolážovitě zasazená do budoucnosti. Bylo by to pěkný kdyby tam stála dodnes. Ale nejspíš by bylo všechno úpně jinak
Místo ní je přímo nad tebou Dům Sl(T)užeb z té samé písně.
Ty ale ještě stojíš pod ním a když se koukneš doleva, tak uvidíš prapodivnou budovu a víš , jak se ČSOB skví. Těžko říct, jak bude časem definitivně vyhodnocena. Skví se jako Pardubice nebo ne. Názory jsou různé. Stačí to dát na fejsbuk a uvidíš ten hukot. Hehe.
Před tebou se otevírá náruč Třídy Míru. Třída Míru není žádná Brodway-Třída Míru není kosmická dráha-jdeš po ní seš kovboj Oukej-sleduješ ty obličeje-sleduješ ty záda!
A za chvíli je po pravý straně přímka. Kostel Biohazard Mc Donald. Je to trochu spřeházený-první je Mc Donald. Sem kdysi přišli naprosto zhulení Márdi s Pítrsem a objednali si jednu hranolku. Lišák prodavač před ně postavil kotel voňávých hranolek a doufal, že zelený hlad zvítězí. Nakonec nezvítězil a oni odkráčeli každý s jednou hranolkou do tmy San Piega.
Tady si můžeš dát první odbočku a tak najít poslední zbytky Biohazardu, kouknout se do obličejů bratranců Veverkových nebo na zvukového anděla jménem Stereoid. Můžeš taky objevit pozůstatky zkušebny VF, kde vznikl základ desky Brutální všechno.
Jdeme na to. Zahnul si doprava a jdeš kolem kostela a najednou na tebe zprava kouká Veverka! A rovnou dvakrát. Veverka je bratranec!!!
Ale ty jedeš jako jejich ruchadlo dál a zanecháváš za sebou turistickou brázdu, Vlevo před tebou je býválé kino Jas, kde se také nacházel bývalý bar Biohazard do kterého chodila vypsaná fixa na pivo po zkoušce. Už je to dost dlouho, co zanikl. Zde také došlo k setkání s hlavním hrdinou klipu Stereoid, který zde seděl pořád.
Biohazard byl úplně vlevo tam jak jsou ty dvě velká okna.
Kousek za bývalým "Jasobiohazardem" je po pravé straně starý dům a tam vysoko na omítce pod mraky je Stereoid nebo spíš jeho předobraz.
Hned vedle je rohový dům, kde měla Fixa zkušebnu a ještě před tím tam bylo jedno z prvních nahrávacích studií.
Dolní okénko vedle okapu. Tam někde to bylo. Tam se odehrával hluk z kterého vzešlo Brutální všechno. Taky tam bylo hrozný vlhko a smrad. jeden čas tam Fixa zkoušela s Ready Kirken. Jejich zpěvák -Michal Hrůza tam jednou zapomněl koženou bundu a během pár dní na ní vznikla,díky vlhkosti, šílená plíseň.
Nyní se můžeš vrátit zpátky na Třídu Míru a jen co tam dojdeš , tak přímo před Tebou bude legendární mléčný bar alias mlíčák. Možná tam ještě mají kakao ze Snídaně z elektřiny.
Toto místo také rozřízne motorová pila v klipu na píseň Mažoretka.
Policajti vtrhli na střechu. Pítrs zvedl ruce a řekl: "Nestřílejte vzdáváme se!"
Bylo to tady vlevo na té modré vrchní hraně.
A to je z přední části Třídy Míru všechno. Projdi až nakonec, sleduj případné obličeje nebo případné záda a možná cestou uvidíš vylepenej plakát na San Piego fest. Nakonec dojdeš až nakonec a tam po levé straně stojí hotel Grand. Nad ním je obloha, která je někdy modrá jako ty kachličky, kterejma je obalen.
Ještě před tím nebo potom se můžeš vydat doleva a mrknout se do mluvícího parku z písně Potápěči na Pionýrku, která nemá utrženou ruku z ramena. Je to kousek. Ale park je opravdu velký-může tě pohltit. Taky je v něm kavárna a ty si tam můžeš dát kafe. Záleží to jen na tobě. Ráno a hluboko v noci je tam Klid a mír a ticho.
Tady byl také natočen úplně první fixí klip na píseň Nina
Pokud svítí slunce opravdu hodně a ty jdeš bos, tak můžeš cítit rozpálenou dlažbu z písně Dohasnul. Z té jsou tady i figury morový. Tady jsme taky potkali našeho předchozího basáka Mejna a on s náma vyjel na první koncert. Je to celkem zajímavý, protože o malý kousek je taky místo, kde s náma hrál naposled:) Kde začal-tam skončil. Chvilku vydrž a dostaneš se tam.
Jsi v srdci San Piega a blížíš se k cíli. Pokud chceš a máš čas, tak si můžeš ještě jednu odbočku. Nebo vlastně dvě. Bude to na tobě. Dojdi až nakonec náměstí-tam jak stojí dům s velrybou, která polyká Jonáše a tam se dej doprava pokud chceš poznat Lumírovu ponorku a před tím ještě předlohu Okresní knihovny nebo to přeskoč a dej se doleva. Ale musíš taky přeskočit zde, aby jsi věděl, kam dál.
Pokud jsi zahnul doprava, tak procházíš kolem antikvariátu, který byl právě inspirací k písni Okresní knihovna. Nikdo tam moc nechodí a skoro vždy tam sedí Gutenberg, kterej se tak určitě nejmenuje. Třeba si tam nějakou knihu vybereš a odvezeš domů. Rozhodně to tam má genius loci.
Přejdi přes silnici a jdi dál a dál až uvidíš Sokolovnu po levé straně. Je nepřehlednutelná. Když ji zleva obejdeš, tak objevíš legendární Lumírovu ponorku. Lumír bohužel letos umřel a tak tam nebude. Představuj si jeho mocný hlahol, kterým vždy každého přivítal:"Ale, ale-kohopak to tady máme??!!"
Teď se zase můžeš vrátit a všichni kdo zůstali čekat pod Jonášem ve velrybě na náměstí se k tobě připojí jdou s tebou dál k zámku. To znamená, že když koukáte čelem na velrybu, tak zahnete doleva.
To už se tady jednou psalo, ale jistota je jistota-ono vlastně ani jinudy dál nejde.
Po minichvilce následuje poslední možnost odbočky doprava.
Když se tudy vydáš projdeš kolem divadla 29-je to "TO" poslední místo, kde s náma hrál online náš basák Mejn. Jinak je to dlouholetý velice prestižní alternativní klub s dlouholetou tradicí.
Kolem divadla 29 dorazíš na mikronáměstí za kterým se dáš podél řeky doleva.
Řeku máš po pravé ruce a před sebou máš po chvíli Tenis z písně Klenot a Pingpong bar z písně Pingpong bar. Dva v jednom. Ale píseň Pingpong bar znají jen fajnšmekři.
Když se koukneš přes řeku, tak víš, jak automatický mlýny melou. Bývaly to totiž pekárny.
Nyní už nemelou-přestavují se a postupem času by to mělo být centrum umění a kultury. Bude to určitě velice zajímavá zona, kterou každý město potřebuje. Mlýny navrhl známý architekt Gočár, kterej byl následně údajně lehce vypuzen do Hradce. Škoda-mohlo to u nás být o něco hezčí.
Nyní je čas na definitivní návrat na hlavní tah. Vrať se sem a jdi na tzv příhrádek skrz díru v bílé zdi.
Na příhrádku je to pěkný. Mnoho let jsme tam spolupořádali akci "Každej chvilku na španělku" a ještě mnoho let před tím tam Pítrs s Mejlou skočili nahatý do kašny. Nabízí se, že je o tom píseň potápěči, ale není:))
Můžeš se tam alespoň opláchnout-pokud Ti je vedro. Už to není daleko. Ještě pár metrů a ty už seš v cíli. Doufáme, že se Ti stezka líbila. Úplně všechno v ní ale nebylo-to si necháme na příští rok:)
Užij si San Piego fest, projdi se po zámeckých valech a bav se, jak nejlíp umíš. Za odměnu pro tebe máme malou odměnu a ty si můžeš pustit úplně neznámou píseň v demáčové podobě.
Zvítězil si a tady si v klidu za odměnu můžeš pustit píseň Jednou slavně zvítězím. Podium je letos dole na nádvoří a zde je klidová výhledová zóna Romantické filmy. Mimochodem-ta stavba úplně vpravo vedle stromu je potravinářská škola, kam chodili Mejla s Pítrsem. To byly časy!
A to už je opravdu všechno!
Užij si San Piego fest
