Teď je z něj
otvírák naší nový desky. Už dávno potom,
co byl nahranej, se v San Piegu zvednul obrovskej vítr a trvalo snad
tejden, než to přestalo. Šel jsem za město se psem, kde se zcela nepravidelně potkávám
s jedním Anglánem, kterej taky venčí psa. Borec se po delší době zjevil na horizontu a
pomalu se blížil. Umí docela dobře česky, tak někdy trochu pokecáme, někdy se
jen tak pozdravíme a někdy na sebe jen tak mávneme.
Napadlo mě,
že bych ho mohl potěšit fórem a tak, když jsem ho ten den míjel a kolem nás
lítalo všechno možný, protože ten vítr byl opravdu silnej, jsem svou chatrnou angličtinou řekl:
„Vindofčéééénč!“
Borec se uchechtnul a pokračoval dál. Nevím jestli to zařadil škatulky povedeného suchého britského humoru, ale pobavený škleb tam byl.
A ještě ke všemu to byla pravda.
Za pár dní
vtrhnul Putin na Ukrajinu a babička spadla a už nevstala. To už tak vtipný
nebylo. Ta větrná bouře se prej jmenovala Eunice, ale to jsem se dozvěděl až od
Honzy Vedrala, kterej za mnou přijel a já jsem mu to vyprávěl.
Jak to bylo
s touhle písní?
Vídrholec jsme nahráli během druhého pobytu ve studiu Sono. Byli jsme tam celkově čtyřikrát během roku 2021. Chyba-byli jsme tam třikrát a po čtvrtý jsme byli v Jámoru u Ondřeje.
Jak to začalo?
Začalo to tak, že rok před bouří Eunice,
zafoukal vítr změn i do naší kapely. Nejdřív přišel covid a pak definitivně
odešel Mejn. Přiznám se, že tentokrát mě jeho odchod už zas tak nepřekvapil.
Spíš mě překvapilo, že jsem se tomu nahlas smál, když jsem dočetl dlouhej mail,
kterej nám napsal. V tý době mi to totiž přišlo stejný, jako když na lodi,
která se potápí, někdo zakřičí, že ještě ke všemu praskla žárovka.
Byli jsme uprostřed druhýho covidu a nikdo nevěděl, co bude dál. Motali jsme se v bizarním, prapodivným dvouletým vzorci a všechno, co jsme za mnoho let pracně vydupali ze země nebo spíš z podlahy dodávky, mizelo ve virovém propadlišti. Teď už to samozřejmě mozek pročistil a upravil, takže se to nezdá tak hrozný, jak se to zdálo, když to probíhalo.
A to je dobře. Válka a sucho-to je podle mě mnohem větší hrozba. Válka, sucho a chlap, kterej chce bejt všude. Musí se to hlídat.
Nicméně ve
chvíli, kdy to Mejn zabalil a všichni jsme doma byli zavřený, jsme si řekli,
že pojedeme jen tak nahrávat, protože tam zakalíme a třeba ještě vybereme
novýho basáka. To se nakonec povedlo. Zakalit
i vybrat. Hehe. Vídrholec už nahrával i Kryštof. Myslím, že je to pěknej otvírák desky! Zařadil bych ho do triumvirátu Stereoid, Ruzyně a právě Vídrholec. Možná někdo nesouhlasí, ale to je jediný, co může dělat.
Zajímavosti?
Hodně jsme řešili výkřik na začátku. Jestli jo nebo ne a jak hodně. Ve větrný pasáži jsou použitý podivné samply z prastaré počítačové hry, kterou hrál jeden z producentů v maringotce s hracími automaty. Nakonec ten zvuk objevil, dotvořil a vítězně zařval:
"Supermário!"
To byl hlavní skákající panáček z té legendární hry. Vítr ho do přinesl a on se zabydlel na Vídrholci. Který z producentů to byl? Odhalení bude na Vás.
Co tam mám dál?
Tenká kytara v refrénu je částečně inspirována Iron Maiden z roku 1986 a následně zmutována do zběsilého podpůrného chuchvalce. Výsledek je o dost jinde než můj domácí demáč se španělkou a automatickým bubeníkem, kterej původně zněl jako potrhlý funky, ale postupem času se ve studiu z funky stalo punky. Je to prostě nářez! Už se těším až to budeme hrát živě.
Opravdu a neoddiskutovatelně mě zde baví „větrná“ pasáž, kdy kolem letí stromy, srny, drony a všechno ostatní a ty jdeš proti tomu, drápeš se na Vídrholec a víš, že tam musíš dojít, protože jedině tam je to, co je nejvíc a nejdál.
A to není všechno, protože pak se samozřejmě ještě musíš vrátit a pokračovat dál. A tak pokračujeme-máme novou desku, novýho basáka a nový koncerty.
Nejvíc se těším na
křest v Praze, protože tam bychom rádi dali Kusům radosti co nejvíc prostoru.
Přijďte se
tam 22. června podívat!
Žádné komentáře:
Okomentovat