Vypsaná fiXa a Litvínov aneb voschnout a jedem

První koncert v Litvínově jsme odehráli 27. října 2001 v klubu Pijonýr.
Ten klub patřil Martinu Maxovi. Nebo ho měl jen pronajatej- to už přesně nevím. Tenhle borec byl v tý době docela slavnej-hrál sám na kytaru a zněl z éteru. Z jeho jména taky trochu vzniknul Xavier Baumaxa, ale to už je trochu jinej příběh a úplně jinej borec z kytarou.

Ten den Martin Maxa v klubu nebyl. Nebyl tam ani Xavier Baumaxa. Byl tam jen zaměstnanec Martina Maxy. Přijeli jsme služebním autem našeho tehdejšího basáka Dejmala v sestavě já, Pítrs a Dejmal. Naše role byla jasná. Byli jsme předkapela party, která se jmenovala Baltazar. A nic dalšího o tý kapele nevím , protože hned jak jsme dohráli, vyštěkl náš tehdejší basák Dejmal jasný příkaz:

"Voschnout a jedem!"

To si pamatuju úplně nejvíc. Asi to není mnoho, ale něco to je a je to poměrně důležitý, protože ten den se změnila historie naší party.

Dohráli jsme, stojím zpocenej vedle podia chci dát pivo a vstřebat zážitek. Jenže Dejmal už spěchá domů. Čeká nás hustá cesta do San Piega, kdy rychlost neklesne pod 140 km/h. Dejmal chce ještě stihnout nějakej večírek svejch kámošů nebo co..

Sedáme s Pítrsem do auta a řítíme se zpátky domů. Zastavujeme jen na benzínce. Jdeme s Pítrsem na cigáro a je nám jasný, že takhle to dál nejde. V tý době už s náma docela často jezdil místo Dejmala Mejn a hrál čím dál líp. Bylo jen otázkou času, kdy to přijde a dojde k nevyhnutelnýmu.

A tak to Pítrs na Dejmala po výjezdu z benzínky vybalil-byl s ním v kapele největší kámoš a řek mu to tak, jak to je.

"Hele Dejmale, takhle to dál nemá cenu-tebe už to evidentně nebaví a taky se dost bojíme v autě, protože jak vždycky spěcháš, tak to hrozně solíš."

Dejmal nám to odkejval. Čekal jsem, že s náma bude hádat nebo tak něco, ale on byl v podstatě rád a evidentně se mu ulevilo, protože už fakt dál hrát nechtěl a jenom nám to neuměl říct. Zpátky už to tolik nehnal, normálně jsme si povídali a vlastně to celý dopadlo mnohem líp než jsem čekal. Odehrál s náma ještě pár domluvenejch koncertů. Úplně poslední byl v Chrudimi. Dejmal vystoupil z auta, řek nám čau a bylo to.

Zůstala po něm basa i aparát a on už pak nikdy nehrál. Tomu se říká opravdová tečka.

V Lítvínově jsme pak hráli ještě několikrát, ale na tenhle koncert si paradoxně asi budu pamatovat furt. Hodně jsme taky jezdili do Mostu. Hráli jsme tam u Slávka ve V+V Rock baru a to byl fakt těžkej punk. Jednou z toho byl dokonce i dvojkoncert. Nejdřív u Slávka a pak na náměstí z Marií Rottrovou.
Pamatuju si, jak jsme v sobotu ráno řešili co budeme a Polda u kterýho jsme spali nám povídá:

"Můžete jezdit tramvají mezi Mostem a Litvínovem a koukat na čoudy a ohňostroje. To je pěkná podívaná.."

Byla to tak bizarní nabídka, že jsme to fakt udělali. S pomocí jointových vitamínů se z toho vyklubala opravdu výjimečná exkurze s citoslovcema úžasu, kterou završil koncert Marie Rottrový na náměstí.

"Vidíš-začínáme se posouvat dopředu", řekl Mejn a bláznivě se zachichotal.

Takový byly začátky v tomhle městě nebo vlastně městech.

Zahráli jsme, sedli jsme do fiata a jeli jsme domů. Cesta ubíhala pěkně, nikdo nikam nespěchal a všechno bylo před náma.

Vypsaná fiXa a první koncert v Ostravě

Vypsaná fiXa a Ostrava

Tohle město nás přijalo jako jedno z prvních-cizích- víc vzdálených měst, kam jsme začali vyjíždět prastarým polským fiatem nebo žigulem.
Proč?
Protože má v sobě svobodu a divočinu. Lidi se tu z ničím neserou a daj ti hned najevo, jak to cejtěj. Takže když hraješ dobře (nebo se o to alespoň upřímně snažíš-to byl trochu náš případ hehe), tak přijdou a rozpoutaj kotel.

Myslím, že se k sobě docela hodíme. A navíc-málokdo to ví-narodil se tu a chvíli tu i žil náš kytarista Mejla.

Je to pro nás důležitý město.

Aby taky ne. Vždyť jsme tady nahráli první tři desky.
Brutální všechno, Bestiálně šťastní a Krásu nesmírnou.
Všechny ve studiu Citron, který vybral Petr Fiala.
Mňága tam v té době pravidelně nahrávala a z toho to celý vyplynulo.
Ve studiu pracoval týpek jménem Petr Slezák a ten se připojil do našeho teamu.
Tihle dva se dobře doplňovali.
Každej byl úplně jinej, ale spolu byli silný.

A tak je první trilogie našich nahrávek je ostravská.

Vzpomínám si na moment, když jsem do toho studia poprvé vešel. Fili nás tam vzal na exkurzi, aby bylo jasný do čeho jdeme.

Byl jsem naprosto ohromen velikostí toho nahravacího sálu. Zrovna tam nahrával Janek Ledecký. Opatrně jsme procházeli kolem rozestavěných nástrojů a nikdo nic neříkal.

Nad našima hlavama se vznášelo ticho prostoru.

Naplno jsem si uvědomil, že se to opravdu děje. Dostali jsme smlouvu, peníze na pořádný studio a nahrajeme desku z borcem, kterýho jsme jako týnejdžři opravdu žrali.
Myslím, že lepší start jsme mít nemohli.

A to nebylo všechno. Taky jsme tady samozřejmě odehráli spoustu koncertů.

Jakej byl ten první?

Ten první proběhl rok před nahráváním Brutálního všechna. Bylo to v klubu jménem Hudební bazar. Z toho koncertu si pamatuju tři věci. Hráli jsme ve třech, hrozně tam probíjel mikrofon a skoro nikdo tam nebyl. Klub mi připomínal hippie obývák. Prázdnej hippie obývák.

Zvukař nebo spíš člověk, kterej se za něj vydával mi ten probíjející mikrofon omotal nějakým kusem hadru, kterej našel ve svý kapse. Možná to byl kapesník možná to bylo úplně něco jinýho. Radši jsem po tom nepátral.
Každopádně mikrofon pořád probíjel dál a můj život byl rozhodně pankovej. Hehe.

Hráli jsme a já dostával jednu elektrickou pecku za druhou. Čím víc jsem ten hadr zaslintával, tím víc to probíjelo.

A to je asi ten nejsilnější zážitek.
Strašně mě to deptalo, ale řek jsem si, že to nikdy nevzdám a prostě to dohraju za každou cenu. Myslím, že to je jeden ze vzorců, kterej naší partu dovedl do cíle, kde ji nikdo nečekal. I když jsme hráli cv šílenejch podmínkách pro minimální množství lidí, tak jsme to tam solili jak jen nejlíp to šlo. Model Nicholson a kvádr a aspoň jsem to zkusil.

A nakonec i na tenhle koncert pár lidí dorazilo.

Seděli u stolu a čuměli na nás. Co teda jalko bude he?
Pak usoudili, že jsme asi dobrý. Něco na nás během koncertu řvali a vypadali spokojeně.
Dokonce jsme i přidávali.
"Příště vememe kamoše", řek jeden z těch, co tam náhodou dorazili.
Měli jsme radost.
Rozhodně to nebyl žádnej průlom.

Jeli jsme domů a bylo jasný, že v Ostravě jsme sice nevyhráli, ale dá se tady hrát.
Jenže v tý době už jsme věděli, že jeden nájezd rozhodně nestačí.
Nám rozhodně ne.

Jediná reklama naší party byl živej koncert a demáč na kazetě.

Karty byly jasně rozdaný.

A někde v tomhle ostravským balíku karet byl ještě otočenej Boomerang, Marley, Fabric-kluby, kde jsme hráli pak a kde to začalo fungovat mnohem, mnohem víc.

A hlavně tam bylo otočený Brutální všechno.

Ale to jsme ještě nevěděli.

První koncert v Ostravě byl taková nenápadná předpředehra.
První skoba do skály.


Jeli jsme domů a bylo to daleko.