První koncert v Litvínově jsme odehráli 27. října 2001 v klubu Pijonýr.
Ten klub patřil Martinu Maxovi. Nebo ho měl jen pronajatej- to už přesně nevím. Tenhle borec byl v tý době docela slavnej-hrál sám na kytaru a zněl z éteru. Z jeho jména taky trochu vzniknul Xavier Baumaxa, ale to už je trochu jinej příběh a úplně jinej borec z kytarou.
Ten den Martin Maxa v klubu nebyl. Nebyl tam ani Xavier Baumaxa. Byl tam jen zaměstnanec Martina Maxy. Přijeli jsme služebním autem našeho tehdejšího basáka Dejmala v sestavě já, Pítrs a Dejmal. Naše role byla jasná. Byli jsme předkapela party, která se jmenovala Baltazar. A nic dalšího o tý kapele nevím , protože hned jak jsme dohráli, vyštěkl náš tehdejší basák Dejmal jasný příkaz:
"Voschnout a jedem!"
To si pamatuju úplně nejvíc. Asi to není mnoho, ale něco to je a je to poměrně důležitý, protože ten den se změnila historie naší party.
Dohráli jsme, stojím zpocenej vedle podia chci dát pivo a vstřebat zážitek. Jenže Dejmal už spěchá domů. Čeká nás hustá cesta do San Piega, kdy rychlost neklesne pod 140 km/h. Dejmal chce ještě stihnout nějakej večírek svejch kámošů nebo co..
Sedáme s Pítrsem do auta a řítíme se zpátky domů. Zastavujeme jen na benzínce. Jdeme s Pítrsem na cigáro a je nám jasný, že takhle to dál nejde. V tý době už s náma docela často jezdil místo Dejmala Mejn a hrál čím dál líp. Bylo jen otázkou času, kdy to přijde a dojde k nevyhnutelnýmu.
A tak to Pítrs na Dejmala po výjezdu z benzínky vybalil-byl s ním v kapele největší kámoš a řek mu to tak, jak to je.
"Hele Dejmale, takhle to dál nemá cenu-tebe už to evidentně nebaví a taky se dost bojíme v autě, protože jak vždycky spěcháš, tak to hrozně solíš."
Dejmal nám to odkejval. Čekal jsem, že s náma bude hádat nebo tak něco, ale on byl v podstatě rád a evidentně se mu ulevilo, protože už fakt dál hrát nechtěl a jenom nám to neuměl říct. Zpátky už to tolik nehnal, normálně jsme si povídali a vlastně to celý dopadlo mnohem líp než jsem čekal. Odehrál s náma ještě pár domluvenejch koncertů. Úplně poslední byl v Chrudimi. Dejmal vystoupil z auta, řek nám čau a bylo to.
Zůstala po něm basa i aparát a on už pak nikdy nehrál. Tomu se říká opravdová tečka.
V Lítvínově jsme pak hráli ještě několikrát, ale na tenhle koncert si paradoxně asi budu pamatovat furt. Hodně jsme taky jezdili do Mostu. Hráli jsme tam u Slávka ve V+V Rock baru a to byl fakt těžkej punk. Jednou z toho byl dokonce i dvojkoncert. Nejdřív u Slávka a pak na náměstí z Marií Rottrovou.
Pamatuju si, jak jsme v sobotu ráno řešili co budeme a Polda u kterýho jsme spali nám povídá:
"Můžete jezdit tramvají mezi Mostem a Litvínovem a koukat na čoudy a ohňostroje. To je pěkná podívaná.."
Byla to tak bizarní nabídka, že jsme to fakt udělali. S pomocí jointových vitamínů se z toho vyklubala opravdu výjimečná exkurze s citoslovcema úžasu, kterou završil koncert Marie Rottrový na náměstí.
"Vidíš-začínáme se posouvat dopředu", řekl Mejn a bláznivě se zachichotal.
Takový byly začátky v tomhle městě nebo vlastně městech.
Zahráli jsme, sedli jsme do fiata a jeli jsme domů. Cesta ubíhala pěkně, nikdo nikam nespěchal a všechno bylo před náma.
Žádné komentáře:
Okomentovat